AMBROŽ, Zdeněk, doc. Ing. CSc.
1924 – 2013
Na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde působil jako vedoucí ústavu mikrobiologie, se zabýval i mikrobiologií půdy. Publikoval studie týkající se enzymatického půdního komplexu se zaměřením na proteázy. Je autorem vysokoškolských učebnic a studijních materiálů pro výuku zemědělské mikrobiologie. BADALÍKOVÁ, Barbora, Ing.
Nar. 1954
Do roku 1995 výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu základní agrotechniky v Hrušovanech u Brna, poté ve Výzkumném ústavu pícninářském, s.r.o. a Zemědělském ústavu, s.r.o. v Troubsku. Zabývá se fyzikálními a chemickými vlastnostmi půdy, organickou hmotou v půdě a půdoochrannými technologiemi v souvislosti s vodní erozí. BORŮVKA, Luboš, prof. Dr. Ing.
Nar. 1969
Profesor na ČZU v Praze, kde působí od roku 2010 jako vedoucí Katedry pedologie a ochrany půd. Věnuje se obecné pedologii, půdní chemii, kontaminaci půd a acidifi kaci lesních půd. Zabývá se zpracováním pedologických dat, zejména aplikací geostatistických a pedometrických metod pro interpretaci prostorové variability půdních vlastností a digitálním mapováním půd. Publikoval řadu prací v prestižních vědeckých časopisech. BUDŇÁKOVÁ, Michaela, Ing.
Nar. 1954
Absolventka ČZU v Praze, od roku 2001 působí na Ministerstvu zemědělství ČR, kde se zabývá problematikou ochrany půdy z hlediska vstupů. Podílí se na zpracování legislativních i nelegislativních opatření řešících ochranu půdy a ostatních složek životního prostředí. BRETFELD, Zdeněk, Ing. CSc.
1923 – 2009
Působil na LF VŠZL v Brně, na Státní meliorační správě a VÚM v Praze. Prováděl hydropedologické průzkumy, zpracoval kritéria hodnocení ulehlosti půd podle pórovitosti, řešil progresivní metody pro nejvhodnější způsoby odvodnění včetně problému ochrany vod na zemědělských půdách. CÍSLER, Jaromír, Ing. CSc.
1940 – 1973
Působil na Katedře hydromeliorací Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze, později jako Reader na University of Zambia v Lusace. Zabýval se experimentálním sledováním vodního režimu půd a jeho matematickým popisem. Podílel se na vývoji semianalytického řešení infi ltrace J-Y Parlange. Předčasně zemřel při autohavárii v Zambii. CÍSLEROVÁ, Milena, prof. Ing. CSc.
Nar. 1940
Profesorka na Katedře hydromeliorací a krajinného inženýrství Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Zabývá se prouděním vody a transportem látek v půdním prostředí. Hlavní přínos její práce spočívá ve výzkumu nerovnovážného proudění vody pomocí pokročilých zobrazovacích technik, jako jsou počítačová tomografi e a nukleární magnetická rezonance. ČERMÁK, Pavel, Dr. Ing.
Nar. 1964
Po absolvování Vysoké školy zemědělské v Brně působil v Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, kde se zabýval problematikou agrochemického zkoušení půd a výživou rostlin. Zasadil se o digitalizaci celého procesu testování půd v České republice. V posledních letech působí ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni na pozici ředitele a později jako vědecko-výzkumný pracovník. ČERVENÝ, Antonín, profesor Vyššího hospodářského ústavu v Táboře
1835 – 1895
Během svého života se věnoval osvětě na venkově (okolo 1100 veřejných přednášek), prosazoval střídavé hospodářství, pěstování jetelovin a cukrovky. Byl členem Zemědělské rady pro Království české. Bohatá a různorodá byla jeho publikační činnost, z níž je nejznámější monografi e o půdoznalectví v našich zemích. DAMAŠKA, Jaromír, Ing. CSc.
1928 – 2007
Zabýval se především metodami geneticko-agronomické interpretace výsledků Komplexního průzkumu půd jako předstupně bonitace, dále náměty na zvyšování půdní úrodnosti a využívání půdního fondu, vyhodnocováním polních pokusů a některými problémy využití živin. DIMITROVSKÝ, Konstantin, Ing.
Nar. 1937
V letech 1966 – 2000 pracoval ve VÚMOP, poté na ČZU Praha. V odborné práci se věnoval zejména rekultivacím důlních výsypek. Jeho hlavním působištěm byla Sokolovská uhelná. Zejména v oboru lesnické rekultivace patřil k světově uznávaným odborníkům. DOLEŽAL František, Ing. CSc.
1944 – 2017
Jako vědecký pracovník – pedolog působil ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půd a po roce 2009 jako odborný asistent na ČZU v Praze. Zabýval se experimentálním sledováním tvorby odtoku z drenážních ploch a studiem preferenčního proudění, závlahami a odvodněním, hydrologií, hydrogeologií a řízením vodních zdrojů. DOSTÁL, Tomáš, doc. Ing. Dr.
Nar. 1966
Působí na katedře hydromeliorací a krajinného inženýrství Fakulty stavební ČVUT v Praze. Zabývá se především otázkami ochrany půdy a vody před důsledky erozních a transportních procesů v zemědělské krajině a to s využitím jak matematických simulačních modelů a GIS nástrojů, tak i v experimentální úrovni terénním měřením. DRBAL, Jiří, doc. Ing. CSc.
1925 – 1989
Ve své vědeckovýzkumné činnosti se na Vysoké škole inženýrského stavitelství a později na Vysoké škole zemědělské v Praze věnoval pedologii a hydropedologii. Ve svých vědeckých pracích se zabýval významem vody v půdě, její retencí a pohybem. DUMBROVSKÝ, Miroslav, prof. Ing. CSc.
Nar. 1958
Působil ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i., kde byl v letech 1992 – 2002 ve funkci vedoucího brněnského pracoviště. Následně přešel do Ústavu vodního hospodářství krajiny Stavební fakulty Vysokého učení technického v Brně, kde se zabývá zejména problematikou ochrany a organizace povodí, ochranou půdy před erozí a pozemkovými úpravami. DVORNÍK, Josef, doc. Ing. CSc.
1921 – 1973
Působil na VŠZ v Brně jako odborný asistent na Ústavu pedologie. Věnoval se problematice chemických vlastností půdy a redox potenciálu. ERBEN, Bohdan, Ing. středoškolský profesor
1861 - 1941
Těžiště jeho odborné činnosti spočívalo v pedologii a v zemědělském pokusnictví. Studoval hlavně složení půd a pohyb vody v půdě. Výzkumník a praktik, který se zasloužil o šíření zemědělského pokroku. FIALA, Přemysl, Dr. Ing.
Nar. 1957
Lesnickou činnost začal jako taxátor – zpracovatel lesních hospodářských plánů a později typolog – specialista v Ústavu hospodářské úpravy lesů. V současnosti se v Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském v Brně zabývá průzkumem výživy lesa – šetřením chemizmu lesních půd a asimilačních orgánů dřevin. FROUZ, Jan, prof. Mgr. Ing. CSc.
Nar. 1967
Vystudoval VŠZ a PřF UK v Praze. Působí v Biologickém Centru Akademie věd a na Univerzitě Karlově. Zabývá se půdní biologií a vývojem půd, zejména pak interakcemi půdní bioty, kořenů rostlin a půdního prostředí při pedogenesi. Řada studií má praktické dopady pro rekultivaci a obnovu ekosystémů. GROH, Jaromír, Ing. CSc.
Nar. 1933
Vystudoval na VŠZL v Brně, kde působil jako pedolog. Prováděl typologické mapování na polesí Křtiny, Jedovnice, Habrůvka a Olomučany. Pracoval jako taxátor, inženýr půdoznalec a člen Expediční skupiny pro průzkum půd (ČSAZV). GRUNDA, Blahoslav, doc. Ing. CSc.
Nar. 1926
Na VŠZ v Brně se zabýval průběhem dekompozičních procesů, osídlením a aktivitou mikrobiálních společenstev v lesních ekosystémech. Dále se věnoval humifi kaci lesního opadu a kvalitě humusu. Řešil také praktická témata jako např. důsledky odvodnění půdy či problematiku rekultivací. HASLBACH, Jaroslav, doc. Ing. CSc.
1928 – 1982
Působil na VŠZ v Brně jako vedoucí Ústavu pedologie. Věnoval se půdní organické hmotě a sledoval dynamiku chemických vlastností půdy v návaznosti na agrotechnická opatření. Podílel se na založení dlouhodobých polních pokusů v Žabčicích. Prováděl monitoring půd na jižní Moravě v podmínkách sucha a při závlahovém provozu. Přednášel i na Zahradnické fakultě v Lednici a věnoval se zahradnickým zeminám. HOLÝ, Miloš, prof. Ing. Dr. DrSc.
Nar. 1924
Na ČVUT rozvinul hydromeliorační obor v moderní inženýrskou disciplínu. Svoji vědecko– výzkumnou činnost věnoval zejména problematice erozních procesů a jejich prognóze moderními simulačními metodami. Důraz kladl na posuzování vodohospodářských a melioračních zásahů na životní prostředí. HORÁČEK, Jan, doc. Ing. CSc.
Nar. 1942
Působí na ZF JU v Českých Budějovicích, kde se věnuje hlavně pedochemii se zaměřením na transformace a frakcionaci půdní organické hmoty, zejména v redukovaných systémech zpracování půd. Dále se zabývá speciálními analytickými postupy v identifi kaci a kvantifi kaci humusových látek. HORSKÝ, František
1801 – 1877
Průkopník zemědělského pokroku, učitel, pokusník a zemědělský buditel. Zaváděl nové metody ve zpracování a hnojení půdy, v zakládání kompostů, ve střídání plodin atd. Na jeho popud založil v roce 1851 kníže Adolf ze Schwarzenberku českou rolnickou školu v Rábíně u Netolic, nejstarší školu tohoto druhu v Čechách. Horský se stal jejím ředitelem. Napsal 30 odborných knih a spisů. Vynalezl nebo zdokonalil 62 zemědělských strojů a nářadí. Za svou práci byl císařem Františkem Josefem povýšen do dědičného rytířského stavu. HYNEK, Alois, doc. RNDr. CSc.
Nar. 1940
Působí na Masarykově Univerzitě v Brně. Věnuje se geomorfologii, pedogeografi i, fyzické a regionální geografi i, krajinné ekologii a environmentalistice. Je čestným členem České geografi cké společnosti, kde vedl sekci fyzické geografi e (1981–1997) a také sekci geografi ckého vzdělávání. Řadu let byl předsedou výboru Jihomoravské pobočky ČGS. JACKO, Karel, Ing. Ph.D.
Nar. 1963
Do roku 2012 působil na MZe (Ústřední pozemkový úřad), kde řešil otázky hodnocení půdy, aktualizaci BPEJ a degradaci půdního fondu. Tato témata následně řešil i na Státním pozemkovém úřadu. Externě působí jako pedagog na ČZU. JANDÁK, Jiří, Ing. CSc.
Nar. 1956
Vysokoškolský učitel, působí na AF Mendelovy univerzity v Brně. Vede oddělení pedologie na Ústavu agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin. Zabývá se výzkumem fyzikálních a hydrofyzikálních vlastností půdy. Podílí se na organizaci dlouhodobých polních pokusů a na monitoringu půdních vlastností na výzkumných stanicích Mendelu ve Vatíně a v Kameničkách. JANDERKOVÁ, Jana, Ing.
Nar. 1959
Jako pedolog působila ve VÚMOP a AOPK ČR. V současnosti pracuje v České geologické službě, kde se věnuje hlavně mapování půd a zpracování map v rámci edice půdních map ČR v měřítku 1 : 50 000 a zahraničním mapovacím projektům. JANEČEK, Miloslav, prof. Ing. DrSc.
Nar. 1941
Působil ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i., kde byl téměř 15 let ve funkci ředitele (1993 – 2007). Následně přestoupil na Fakultu životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze. Zabývá se především problematikou eroze půd. JANOTA, Rudolf, vrchní stavební rada Zemědělské rady pro Čechy
1885 – 1945
Zasloužil se o rozvoj oboru po vědecké i praktické stránce a o půdoznalecké mapování. Od roku 1931 byl místopředsedou komise pro použití pedologie v melioracích při mezinárodní pedologické společnosti. JURČA, Vladimír, prof. Ing. DrSc.
Nar. 1928
Na VŠZ v Praze se zabýval klasifi kací půd zejména aluviálních, dynamikou půdních vlastností a látkovými toky v půdách. Podílel se na Komplexním průzkumu půd a na zavádění a rozvoji počítačových metod zpracování údajů o půdách. KÁŠ, Václav, prof. Dr. Ing. DrSc.
1899 - 1978
V Biochemickém ústavu se věnoval zemědělské mikrobiologii, především otázkám mikrobiologie půdy a statkových hnojiv. V třicátých letech působil na Ministerstvu zemědělství a v poválečném období pak začal budovat v rámci Výzkumných ústavů zemědělských samostatný ústav zaměřený na zemědělskou mikrobiologii. Profesorem se stal na VŠZ v Brně a v roce 1960 přešel na VŠZ v Praze, kde díky němu vzniklo respektované mikrobiologické pracoviště, které vedl. Patřil k zakladatelům moderní české půdní mikrobiologie. KLIMO, Emil, prof. Ing. DrSc.- nekrolog
1930 - 2016
Profesor lesnické pedologie a geologie a dlouholetý vedoucí katedry na Lesnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Jeho vědecká činnost byla orientována na problematiku půdních procesů v kontextu biogeochemických koloběhů, na půdní acidifi kaci, na biodiverzitu a stabilitu lesních půd jako významné složky lesních ekosystémů. KODEŠOVÁ, Radka, prof. Ing. CSc.
Nar. 1964
Profesorka na ČZU v Praze, předtím působila ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půd, na Českém hydrometeorologickém ústavu a na Univerzitě Jižní Karolíny v USA. Zaměřuje se na transportní procesy v půdách s využitím simulačních modelů, zejména modelu HYDRUS. Zabývá se preferenčním prouděním vody a rozpuštěných látek, strukturou půdy, půdní erozí, chováním pesticidů a léčiv v půdním prostředí a tepelnými režimy půd. Publikovala řadu prací v prestižních vědeckých časopisech. KOLÁŘ, Ladislav, prof. Ing. DrSc.
Nar. 1934
Profesor a bývalý proděkan na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Odborník na studium a analýzu půdní organické hmoty a humusových látek. Zabývá se agrochemií, pedochemií, zpracováním a využitím odpadů a nepotravinářským využitím biomasy. Je autorem řady vědeckých publikací, jednoho evropského patentu a několika vynálezů a užitných vzorů. KONEČNÁ, Jana, Ing. Ph.D.
Nar. 1964
Spolupodílela se na rozvoji oboru půdní kartografi e. V současnosti pracuje ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i., na pracovišti v Brně. Zabývá se problematikou eroze zemědělských půd, transportem sedimentů v zemědělských povodích a pozemkovými úpravami. KOPECKÝ, Josef, prof. Ing.
1865 – 1935
Jako profesor pedologie, klimatologie a meteorologie na ČVUT v Praze a ředitel Státního výzkumného ústavu pro agropedologii a bioklimatologii v Praze se mimořádným způsobem zapsal do rozvoje pedologie nejenom jako pedagog, ale i jako vědec. V roce 1897 sestrojil přístroj pro zrnitostní rozbor půd, který pro svou jednoduchost, přesnost a časovou nenáročnost rozborů byl používán i v zahraničí. Velmi rozšířené byly jeho metody pro určování fyzikálních charakteristik půd zejména pórovitosti, vodní a vzdušné kapacity a jeho klasifi kační stupnice pro třídění půd a zemin a stupnice pro určení hloubky a rozchodu drenáže. Je pokládán za zakladatele půdoznalecké kartografi e u nás a autorem metody bonitování půd pro účely scelování pozemků. Od roku 1924 byl čestným členem IUSS. KOSIL (GÖSSL), Vladimír, prof. Ing. dr. tech. DrSc.
1898 -1977
První rektor VŠZ v Praze, zabýval se mechanikou a fyzikou půdy, koloidními složkami půdy, genetikou půdy (vznik půdních typů, jejich určování, navrhl genetický systém půdních typů) a mapováním půd. Inicioval a prosadil provedení Komplexního průzkumu půd, jenž se stal základem znalostí o našich půdách a počátkem rychlého rozvoje české a slovenské pedologie.
Internetová stránka o profesoru Vladimíru Kosilovi: http://www.kosil.websnadno.cz/
KOSTIUK, František
1889 – 1969
Tajemník kanceláře ČAZ v Praze, přednosta Ústavu pro zemědělskou politiku ČAZ a referent Ministerstva zemědělství pro FAO. Je spoluautorem Naučného slovníku zahradnického, Technického slovníku naučného a Masarykova slovníku naučného. KOZÁK, Josef, prof. Ing. DrSc. Dr. h. c.
Nar. 1942
Profesor na ČZU v Praze. Působil jako rektor a prorektor ČZU, děkan Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, dlouholetý vedoucí katedry Pedologie a ochrany půd a předseda České pedologické společnosti. Od roku 2016 je čestným členem IUSS. Věnuje se půdní chemii, speciální pedologii, úpravě půdních režimů a ochraně půd. Zabývá se rovněž databázemi půdních vlastností, podílel se na tvorbě půdní mapy Evropy a je hlavním autorem Atlasu půd České republiky. Rok působil na amerických univerzitách v Illinois a North Carolina. Je předsedou redakční rady vědeckého časopisu Soil and Water Research. KRONTORÁD, Karel, doc. Ing. CSc.
1931 - 1974
Docent pro lesnické půdoznalství LF VŠZ v Brně, který svou vědeckovýzkumnou činnost zaměřil na fyzikální poměry půd a vodní režim lesních půd. Půdoznalecký výzkum vždy pokládal za součást výzkumu lesních ekosystémů a za podklad pro praktické lesnické obory. Během své odborné činnosti se podílel na půdním výzkumu různých oblastí severní, střední i jižní Moravy, Beskyd i CHKO Slovenský ráj. KUBÁT, Jaromír, Ing. CSc.
Nar. 1944
Ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni se zabýval hodnocením vlivu systémů hospodaření na půdní organickou hmotu a na půdní biotu a její aktivitu. Přispěl k poznání biologické podstaty transformací organických látek v půdě, studoval možnosti využití rhizosferní mikrofl óry pro zpřístupňování fosforu a indikace antropogenní zátěže půd. KULHAVÝ, Jiří, prof. Ing. CSc.
Nar. 1951
Profesor Ekologie lesa na LDF Mendelovy univerzity v Brně. Zabývá se hydropedologií, půdní mikrobiologií a procesy v lesních půdách v kontextu ekosystémové teorie se zvláštním zřetelem na hodnocení dynamiky uhlíku a dusíku v lesních půdách a ekologické důsledky půdní acidifi kace. Spoluzakladatel a dlouholetý předseda a místopředseda České pedologické společnosti. Aktivní v ISSS a IUSS. Za přínos k rozvoji pedologie oceněn „Pamětní medaili Juraje Fándlyho“ SSPLPVV pri SAV. Čestný člen ČPS. KULHAVÝ, Zbyněk, doc. Ing. CSc.
Nar. 1960
Působí ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy a přednáší na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Profesní hydropedolog, zabývá se především problematikou odvodňovacích systémů, možnostmi jejich revitalizace a regulace. KUNC, František, doc. RNDr. CSc.
Nar. 1935
V Mikrobiologickém ústavu ČSAV rozvíjel půdní mikrobiologii, byl žákem a následovníkem J. Macury. Využíval techniky heterokontinuální kultivace především ke studiu metabolismů pesticidů a herbicidů půdními mikroorganismy. Věnoval se i horizontálnímu přenosu genetické informace mezi bakteriemi v půdním sloupci. Několik let vedl Laboratoř půdní mikrobiologie MBÚ ČSAV a komisi půdní mikrobiologie Československé společnosti mikrobiologické. Později působil i na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. KUNST, Miroslav, doc. RNDr. CSc.
1926 – 1987
Významný půdní zoolog, který se věnoval zejména akarologii a specializoval se na skupinu roztočů pancířníků. Od roku 1957 vedl oddělení půdní zoologie Přírodovědecké fakulty UK a od roku 1967 byl vedoucím katedry systematické zoologie. KUNZOVÁ, Eva, Ing. CSc.
Nar. 1959
Absolventka Vysoké školy poľnohospodárské v Nitre a Vysoké školy zemědělské v Praze. Od roku 1984 působí ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze – Ruzyni, kde se zabývá chemickými vlastnostmi půdy a bilancováním živin v agroekosystémech. Je garantem nejstarších dlouhodobých výživářských pokusů v ČR, které jsou v ústavu vedeny od roku 1954. KURÁŽ, Václav, doc. Ing. CSc.
Nar. 1939
Působil jako hydropedolog na Katedře hydromeliorací a krajinného inženýrství Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Zabýval se vodními režimy půd, měřením půdní vlhkosti, infi ltrace a hydraulické vodivosti půd. Věnoval se rovněž fyzikálním a hydropedologickým vlastnostem rekultivovaných půd na důlních výsypkách. Pracoval na vývoji odporového měřiče vlhkosti a jeho kalibraci. KUTÍLEK, Miroslav, prof. Ing. Dr. DrSc. - nekrolog
1927 - 2016
Hydropedolog, který na ČVUT v Praze dosáhl významných vědeckých výsledků při řešení problematiky adsorpce vodních par a nelineárního proudění vody v půdě. Zabýval se bi-modálním a n-modálním rozdělením půdních pórů a důsledky v nenasyceném proudění. V roce 2010 byl prezidentem Václavem Klausem vyznamenán Medailí Za zásluhy III. stupně. Od roku 1998 je čestným členem IUSS, známý na mezinárodním poli, rok působil na univerzitě v Bayreuthu. LETTL, Aleš, RNDr. PhMr. CSc.
1930 – 2011
Patřil mezi průkopníky výzkumu mikrobiologie půd v imisních podmínkách. Ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti studoval mikrobiální společenstva v půdách ovlivněných oxidem siřičitým a faktory majícími vliv na oxidační aktivitu anorganických komponent síry ve svrchních vrstvách lesních půd. LHOTSKÝ, Jiří, Ing. DrSc.
1927 - 2012
Ve vědeckovýzkumné činnosti ve VÚMOP se zaměřil na zúrodňování zemědělských písčitých půd a na půdy s defi citními vlastnostmi. Vypracoval kritéria pro identifi kaci zhutnělých půd a návrh nápravných opatření. LEDVINA, Rostislav, prof. Ing. CSc.
Nar. 1938
Na univerzitě v Českých Budějovicích se věnoval dynamice fyzikálních vlastností půd a změnám, které probíhají při rozdílných způsobech agrotechniky, speciálně při použití bezorebné technologie včetně ekonomiky používaných zásahů. LOCHMAN, Václav, Ing. CSc.
Nar. 1933
Věnoval se především vlivu pěstitelských zásahů na chemické vlastnosti humusu, chemismu lesních půd ovlivněných průmyslovými imisemi, vstupu látek do půdy ve formě depozic a vlivu, který mají tyto faktory na chemismus půdního roztoku a sorpční komplex lesních půd. V 80. a 90. letech vedl útvar ekologie lesa Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. LOŽEK, Vojen, RNDr. DrSc.
Nar. 1925
Pracoval v Ústředním ústavu geologickém, později v Geologickém ústavu AV ČR. V rámci paleopedologie studoval vývoj měkkýšů a jejich datování v kvartéru, z řady jeho knih je možné vzpomenout Zrcadlo minulosti: česká a slovenská krajina v kvartéru či Přírodu ve čtvrtohorách. Zpracoval mapy minerální síly hornin v měřítku 1 : 200 000, jež se zároveň staly pokladem pro kategorizaci půdotvorných substrátů užívanou i v současných klasifi kačních a bonitačních systémech. MACKŮ, Jaromír, Dr. Ing.
Nar. 1946
V rámci lesnické typologie se v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů věnoval pedologii a hydropedologii. Zasloužil se o zavedení Klasifi kačního systému lesních půd uplatňujícího Morfogenetický klasifi kačný systém pôd ČSFR. Byl i v autorském týmu pro vydání Taxonomického klasifi kačního systému půd ČR. V rámci aplikace lesnické pedologie se podílel na řadě projektů a studií zabývajících se hodnocením půd, vodním režimem lesních půd a porostů. MACURA, Jiří, RNDr. PhMr. DrSc.
1923 – 1977
Byl přední osobností naší půdní mikrobiologie. Studoval zejména vztahy mezi mikroorganismy a kořeny rostlin, byl tvůrcem tzv. školy rhizosferních studií. Do půdní mikrobiologie zavedl spolu s akademikem I. Málkem metodu heterokontinuální kultivace. Studoval i fi xaci molekulárního dusíku u azotobakterií či účinek sirných exhalací v průmyslových oblastech na půdní mikroorganismy. V r. 1966 obdržel medaili Louise Pasteura v Pasteurově ústavu v Paříži a mnoho let byl předsedou komise půdní mikrobiologie Mezinárodní půdoznalecké společnosti (IUSS). MACUROVÁ, Hana, Ing.
Nar. 1952
Byla zaměstnankyní Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, kde dlouhodobě zastávala pozici vedoucí Centrálních laboratoří. Podílela se významně i na výzkumné činnosti, především v oblasti vývoje laboratorních metod pro hodnocení půdních vlastností. MACHÁČEK, Václav, RNDr. DrSc.
Nar. 1940
Absolvent Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. Ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni se zabýval problematikou dynamiky půdního fosforu v různých půdních a klimatických podmínkách, při různých systémech hospodaření na půdě. Další jeho činnost se rozvíjela v oblasti studia půdního draslíku a fosforu pro určování jejich dávek při výživě rostlin. V současnosti se zabývá hodnocením dlouhodobých polních pokusů v Praze-Ruzyni. MALÁČ, Bohuslav, Prof. Dr.
1899 - 1984
Člen pedologické sekce Zemských výzkumných ústavů zemědělských v Brně. Věnoval se organizování půdoznalství v ČSR. Od roku 1946 profesor pedologie, geologie a petrografi e na VŠZ v Košicích. MAŘAN, Bohuslav, prof. Ing. DrSc.
1898 – 1962
Pracoval v oblasti lesního půdoznalectví, biochemie a zemědělsko–lesnických meliorací. Zabýval se lesním prostředím, základními problémy lesní produkce a zasloužil se o výzkum ochranných lesních pásů a hydrologii lesa v praxi. MAŠÁT, Karel, Ing.
Nar. 1932
Věnoval se řízení půdoznalecké činnosti při bonitaci zemědělského půdního fondu, podílel se na vypracování aktualizované metodiky vymezování a mapování bonitovaných půdně-ekologických jednotek. MATERNA, Jan, Ing. CSc.
1924 - 2020
Mezinárodně uznávaný odborník v oblasti hnojení a vápnění lesních porostů v imisních oblastech i mimo ně. Věnoval se vlivu stavu lesních půd na výživu a zdravotní stav lesních porostů. Působil jako vedoucí útvaru monitoringu Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Po odchodu z výzkumného ústavu se věnoval uvedené problematice v ÚKZÚZ. MATULA, Svatopluk, prof. Ing. CSc.
Nar. 1952
Působil nejprve jako vědecký pracovník na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického a od začátku 90. let 20. století jako pedagog na České zemědělské univerzitě v Praze. Hydropedolog a vodohospodář, věnuje se hydrofyzikálním charakteristikám půd a experimentálním metodám jejich stanovení in situ i v laboratorních podmínkách. Déle než rok působil na univerzitě ve Wageningen. MIKO, Ladislav, doc. RNDr. Ph.D.
Nar. 1961
Půdní biolog a ekolog, působil nejdříve na Ústavu krajinné ekologie SAV v Košicích, posléze na České inspekci životního prostředí a na Ministerstvu životního prostředí ČR (náměstek ministra 2002 – 2005, ministr 2009), přednášel na ČZU v Praze i na Karlově Univerzitě v Praze a Univerzitě v Antverpách. Zabývá se taxonomií a ekologií půdních roztočů pancířníků, biologickou aktivitou půd a ekologií jejich obnovy. MUNZAR, Josef, prof. Ing.
1863 – 1926
Hlavní oblastí jeho zájmu na Vysoké škole zemědělské v Brně byla rostlinná výroba a nauka o půdě. NAJMR, Stanislav, Ing. Dr. tech.
1898 – 1965
Ve VÚRV v Praze se zabýval především otázkami půdního humusu a zvyšování úrodnosti půd. NĚMEC, Antonín, Ing.
1843 – 1929
Přednosta Technické kanceláře Rady zemědělské pro království České, kterou po 25 let úspěšně budoval a řídil (kancelář prováděla meliorační a vodohospodářské práce, zpracovala přes 3 000 melioračních objektů). NĚMEC, Antonín, Dr. tech. Ing.
1894 – 1958
S jeho jménem je ve 30. letech spojena půdní kontrola v lesních školkách. V té době vykonával funkci přednosty tehdejšího Ústavu lesní biochemie a pedologie Státních výzkumných ústavů lesnických v Praze-Dejvicích. Zabýval se degradací lesních půd při různých systémech hospodaření a vlivem monokultur na chemické a fyzikální vlastnosti půd. Syn A. Němce (1843 – 1929). NĚMEČEK, Jan, prof. RNDr. DrSc.
1928 - 2013
Působil jako vědecký pracovník VÚMOP a od 90. let 20. století jako profesor na ČZU v Praze. Jeho mezinárodně uznávaná vědeckovýzkumná činnost byla zaměřena na diagnostiku, systematiku a mapování půd ČR, zastával funkci koordinátora Komplexního průzkumu půd. Podílel se na bonitaci půd, stanovení K-faktoru půdní eroze, věnoval se hodnocení kontaminace půd a její ochranou. Rovněž se zabýval zpracováním materiálů pro půdní mapu Evropy, byl hlavním tvůrcem Taxonomického klasifi kačního systému půd ČR a podílel se na přípravě Atlasu půd České republiky. NOVÁK, Bohumír, doc. Dr. Ing. DrSc.
1924 - 1995
Ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby Praha – Ruzyně se zabýval mikrobiální transformací půdní organické hmoty a teoriemi humifi kace. Specifi koval podmínky, za nichž tyto procesy probíhají a věnoval se vztahům mezi aerobními a anaerobními reakcemi pro dosažení vysoké produktivity humifi kace. Pracoval na biologických a biochemických metodách používaných pro hodnocení kvality organické hmoty a pro průběh kompostování. NOVÁK, Pavel, Ing. CSc.
1936 - 2025
Ve výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy řešil řadu vědeckovýzkumných úkolů z oblasti genetiky půd včetně klasifi kace i kartografi e. Zpracovával metodiky a podklady pro normy hydropedologických průzkumů a zabýval se problematikou bonitace zemědělských půd. Byl vedoucím autorského týmu pro zpracování Syntetické půdní mapy ČR a Výkladového terminologického slovníku pedologie. NOVÁK, Václav, prof. Ing. Dr. tech. DrSc. Dr. h. c.
1888 – 1967
Významný půdoznalec, bioklimatolog, průkopník dynamické pedologie. Zabýval se minerální a organickou složkou půdy. Organizátor fenologické a agrometeorologické služby v ČSR. Vytvořil vlastní půdoznaleckou školu v Brně a zasloužil se o rozvoj půdoznaleckého výzkumnictví. PASÁK, Vlastimil, doc. Ing. DrSc.
1924 – 2017
Dlouholetý zaměstnanec Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy v Praze, externí pedagog ČZU v Praze. Zabýval se oblastí eroze zemědělských půd, soustředil se především na větrnou erozi. PAVEL, Lubomír, prof. Ing. Dr. DrSc.
1927 – 1989
Na VŠZ v Praze se zabýval půdní mineralogií, zejména jílovými minerály. Věnoval se rovněž půdní chemii a organické hmotě v půdě, vypracoval i programy pro zpracování pedologických dat a pro tvorbu matematických modelů simulujících dynamiku půdotvorných procesů. Byl aktivním funkcionářem IUSS a expertem UNESCO pro půdy aridních oblastí a 6 let přednášel na univerzitě v Bagdádu. PELÍŠEK, Josef, prof. Ing. DrSc.
1909 - 1993
Hlavním oborem jeho vědecké i pedagogické činnosti byla lesnická pedologie, věnoval se však také kvartérní geologii a paleopedologii. Řešil problematiku geneze a klasifi kace půd, dynamiky půdotvorných procesů a zákonitosti výškové pásmovitosti lesních půd. PIŽL, Václav, doc. RNDr. CSc.
Nar. 1956
Oborem jeho vědecké činnosti je půdní zoologie, zejména biologie, ekologie a parazitologie žížal. V letech 1998 – 2017 byl ředitelem Ústavu půdní biologie AV ČR, od roku 2002 je předsedou České zoologické společnosti. Pedagogicky působí na Přírodovědeckých fakultách v Českých Budějovicích, Praze a Brně, je člen oborových rad doktorského studia a řady komisí. PODHRÁZSKÁ, Jana, doc. Ing. Ph.D.
Nar. 1960
Zabývá se problematikou eroze zemědělských půd a pozemkových úprav. Působí ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy na brněnském pracovišti a přednáší na Agronomické fakultě, Ústavu aplikované a krajinné ekologie Mendelovy univerzity v Brně. Je členkou představenstva Českomoravské komory pozemkových úprav, členkou výboru České společnosti krajinných inženýrů. PODRÁZSKÝ, Vilém, prof. Ing. CSc.
Nar. 1961
Profesor a bývalý děkan (2003–2011) Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze, vedoucí katedry pěstování lesa, v letech 2013 – 2017 předseda České akademie zemědělských věd. Zabývá se lesními půdami zejména horských oblastí a možnostmi jejich chemické a biologické meliorace a revitalizace v imisních oblastech. PODLEŠÁKOVÁ, Eliška, Ing. CSc.
Nar. 1937
Zabývala se výzkumem fyzikálně-chemických rovnovah, přírodními melioračními hmotami a syntetickými ionexy. Pracovala na problematice zátěží půd rizikovými prvky i perzistentními organickými polutanty. Zastávala pozici vedoucí Oddělení hygieny půdy ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i. POKORNÝ, Eduard, doc. Ing. Ph.D.
Nar. 1953
Jako pedolog působil postupně v Agrochemickém podniku v Kroměříži, Výzkumném ústavu obilnářském a na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Výzkumně se zabýval zejména fyzikálními vlastnostmi a kvalitou zemědělských půd, hlavně černozemí. V současné době přednáší o kvalitě půd pro zemědělskou praxi. POSPÍŠIL, František, RNDr. DrSc.
1927 - 2017
Vědecký pracovník se specializací na organickou hmotu v půdě, tvorbu, složení, obsahy a laboratorní analýzy humusu v půdě, pochody humifi kace a mineralizace. V osmdesátých letech vykonával funkci ředitele Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR. POSPÍŠILOVÁ, Lubica, doc. RNDr. CSc.
Nar. 1962
Vysokoškolský pedagog. Působí na AF Mendelovy univerzity v Brně a zabývá se výzkumem půdní organické hmoty, chemickými vlastnostmi půdy a kvalitou půdy. Dále se věnuje izolaci huminových kyselin, spektrálním metodám jejich identifi kace. PRAX, Alois, prof. Ing. CSc.
Nar. 1933
Jako hydropedolog zpracovával průzkumy pro meliorační akce po celé Československé republice, výzkumně řešil problematiku vodního režimu půd v různých lesních ekosystémech, řada jeho prací pochází z půd lužních lesů. V 90. letech působil jako vedoucí Ústavu půdoznalství a mikrobiologie AF Mendelovy univerzity v Brně. REJŠEK, Klement, prof. Ing. CSc.
1963 – 2017
Byl profesorem a dlouholetým vedoucím Ústavu geologie a pedologie na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Byl uznávaným pedagogem, vědcem a mentorem. Zabýval se lesnickou pedologií, stanovištní ekologií, koloběhy látek, enzymatickou aktivitou, složením kořenových exsudátů, půdní organickou hmotou, chemickou degradací lesních půd a také pedogenetickými procesy v archeologii. RUSEK, Josef, prof. RNDr. DrSc.
Nar. 1938
Celoživotně se zabýval taxonomií, biologií a ekologií chvostoskoků, vedl dlouhodobé půdně zoologické výzkumy v agrocenózách a v půdách horských ekosystémů. Věnoval se i problematice larev kovaříkovitých brouků v polních kulturách. Zakladatel a bývalý ředitel Ústavu půdní biologie AV ČR, významně se zasloužil o rozvoj půdní biologie u nás. Byl dlouholetým předsedou Českého národního komitétu SCOPE. SÁŇKA, Milan, Dr. Ing.
Nar. 1956
Jako pedolog působil postupně ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy, v Agentuře ochrany přírody a krajiny, v Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a na Masarykově univerzitě, všude se zaměřením na kontaminaci půd, degradační faktory půd a legislativu v ochraně půdy. Podílel se na metodologii a realizaci programu bazálního monitoringu zemědělských půd ČR. Od založení České pedologické společnosti působí ve funkci tajemníka. SIROVÝ, Vladimír, Ing.
1927 – 2011
Pracoval především v oblasti půdní chemie, zabýval se metodami laboratorních rozborů a principy hodnocení jejich výsledků pro vědecké, odborné i praktické užití. SKOPALÍK, František
1822 – 1891
Byl nejvýznamnější propagátor moderního polního hospodaření ve své době (pěstování cukrovky, vojtěšky, hnojení polí atd.), stál u zakládání zemědělských škol. Už v roce 1857, poprvé v celém Rakousku a Uhersku, prosadil scelování pozemků. SLAVÍK, Alfréd, prof. MUDr.
1847 – 1907
Spoluzakladatel a průkopník českého půdoznalství, je považován za prvního českého půdoznalce. Jeho zásluhou byly zavedeny v roce 1890 v kulturně-technickém oddělení české techniky samostatné přednášky z půdoznalství, a to jako první v Rakousku-Uhersku. SMOLÍK, Ladislav, prof. Ing. Dr. tech.
1895 – 1960
Výrazná osobnost v oborech pedologie, klimatologie a meteorologie. Jeho práce byla založena na experimentálních a výzkumných pracích prováděných v laboratoři i v terénu. Na ČVUT zkonstruoval řadu přístrojů, které pronikly do zahraničí. Pracoval v oboru půdní chemie a zdokonalil laboratorní a terénní metody. SMOLÍKOVÁ, Libuše, prof. RNDr. DrSc. - parte
1932 - 2019
Je zakladatelkou mikromorfologického výzkumu půd u nás, který aplikovala pro studium zákonitostí vývoje zejména fosilních půd v kvartéru. Její práce jsou věnovány procesům polygeneze, polycykličnosti a retrográdního vývoje půd. Zabývala se rovněž výzkumem fosilních půd v Rakousku a spolupracovala s Geologische Bundesanstalt. SPIRHANZL – DURIŠ, Jaroslav, Ing. Dr. tech.
1889 – 1960
Významný a pravděpodobně nejvšestrannější český pedolog 20. století, který se půdou zabýval komplexně. Byl nejen propagátorem půdoznalství a zemědělství, ale také významný kreslíř, překladatel a „básník Českého Meránu“. STAŇA, Jaroslav, RNDr.
Nar. 1948
Při dlouholetém působení ve funkci ředitele Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského se podílel na metodologii a realizaci programu bazálního monitoringu zemědělských půd ČR. STEJSKAL, Jan, prof. RNDr. DrSc.
1902 – 1972
Jeho odborným zájmem na ČVUT a později na VŠZ Praha byla zemědělská a lesnická geologie a petrografi e. Položil základy vlivu geologických substrátů a reliéfu terénu na zrnitost a vývoj půd. Zabýval se rovněž balneologickými a klimatologickými otázkami. STOKLASA, Julius, prof. PhDr. Dr. tech. Dr. h. c.
1857 – 1936
Významný představitel české zemědělské vědy na přelomu 19. a 20. století, vědec evropského významu. Jeden ze zakladatelů české agrochemie a organizátor zemědělského výzkumu. Těžiště jeho výzkumu spočívalo v objasnění procesů geologického zvětrávání, vlivu oxidu uhličitého na mikrobiální procesy, cyklu fosfátových iontů a jeho vlivu na změnu přístupnosti draslíku a hliníku a na výživu rostlin. V roce 1935 se stal čestným členem IUSS. ŠANTRŮČKOVÁ, Hana, prof. Ing. CSc.
Nar. 1955
Přednášející a vědecká pracovnice na Katedře biologie ekosystémů Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V začátcích se na Ústavu půdní biologie AV ČR věnovala funkci půdních mikroorganismů a následně vědecký zájem rozšířila na studium transformace a koloběhu uhlíku a živin v půdách různých typů suchozemských ekosystémů. Na PřF JU koordinovala řadu mezinárodních projektů, založila studijní obor Biologie ekosystémů a vytvořila zázemí pro rozvoj půdní biologie. ŠARAPATKA, Bořivoj, prof. Dr. Ing. CSc.
Nar. 1959
Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde vykonával funkci proděkana a vedoucího katedry, se zabývá kvalitou půd s důrazem na biologické a biochemické charakteristiky. Značnou pozornost věnuje optimalizací využití zemědělského půdního fondu v krajinném prostoru a erozním procesům. Působí v řadě odborných komisí a společností, v letech 2010 – 2013 byl poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, od roku 2014 je předsedou České pedologické společnosti. V rámci zahraničních pobytů nejdéle působil na univerzitě v Uppsale, kde obhájil doktorát. ŠEFRNA, Luděk, RNDr. CSc.
Nar. 1950
Odborný asistent a vědecký pracovník Katedry fyzické geografi e a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (od roku 1994). Působil rovněž ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby a Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy v Praze. Zabývá se mapováním a hodnocením půd, degradací půd a změnami struktury půd zástavbou a změnou využití půdy, či vývojem půd ve vysokohorském prostředí a sopečných oblastech. Je průkopníkem využití dálkového průzkumu Země v pedologii. ŠÍBL, Vítězslav, Ing. CSc.
1926 – 1996
Vysokoškolský pedagog. Působil na VŠZ v Brně a věnoval se půdní fyzice a stanovení hydrofyzikálních vlastností půdy. ŠIMEK, Miloslav, prof. Ing. CSc.
Nar. 1956
Zabývá se studiem biologických transformací N a C v půdě, ekofyziologií půdních organismů a tvorbou a emisemi plynných metabolitů, zejména tzv. skleníkových plynů. Dlouholetý vedoucí oddělení půdní mikrobiologie Ústavu půdní biologie AV ČR, ředitel Biologického centra AV ČR v letech 2012–2017. Pedagogicky působí na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity, kde vykonával akademickou funkci proděkana. ŠIMON, Tomáš, Ing. CSc.
Nar. 1960
Ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni se zabývá hodnocením změn množství a kvality půdní organické hmoty v orných půdách. Další jeho činnost je zaměřena na výzkum v oblasti biologické fi xace dusíku, využití půdních bakterií v zemědělství pro výživu rostlin a na vývoj nových forem inokulačních preparátů a organických substrátů s půdními mikroorganismy. ŠIMŮNEK, Jiří, prof. Ing. CSc.
Nar. 1959
Profesor na University of California Riversite, USA. Zpočátku působil jako vědecký pracovník ve VÚMOP v Praze. Jeho zaměřením je matematické modelování proudění vody, transportu kontaminantů, koloidů a tepla v porézním prostředí. Jím vyvinuté programy HYDRUS patří k celosvětově nejvyužívanějším programům simulujícím tyto procesy. ŠMÍD, Antonín Adam, profesor na Hosp. akademii. v Děčíně – Libverdě
1838 – 1912
Ve své době všestranný zemědělský odborník, jeho hlavní zájem se soustředil na rostlinnou výrobu, ale i na otázky zootechnické. ŠMIKMÁTOR, Ferdinand, PhDr. Ing.
Nar. 1926
Absolvent Lesnické fakulty VŠZ Brno a oboru psychologie a Univerzitě Palackého v Olomouci. V Agroprojektu Brno byl vedoucím projektantem a vedoucím skupiny pro hydropedologické průzkumy melioračních projektů nejen na Moravě, ale také na Slovensku a ve východním Německu. ŠRÁMEK, Vít, doc. Ing. Ph.D.
Nar. 1969
Věnuje se průzkumům vlastností lesních půd v rámci mezinárodního programu ICP Forests, vlivu antropogenních depozic na chemické vlastnosti půd, změnám půdních vlastností po odeznění imisní kalamity, vlivu vápnění a hnojení lesních porostů. Zastává funkci náměstka pro výzkum Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. TAJOVSKÝ, Karel, RNDr. CSc.
Nar. 1958
Zabývá se biologií a ekologií půdních bezobratlých živočichů (mnohonožek, stonožek a suchozemských stejnonožců), otázkami půdotvorných procesů a mikro- a ultrastrukturními parametry půd. Od roku 2017 ředitel Ústavu půdní biologie AV ČR, člen výborů odborných společností a organizátor zoologických a myriapodologických workshopů a kongresů. Pedagogicky a jako člen oborových rad doktorského studia působí na více přírodovědeckých fakultách. TESAŘ, Miroslav, Ing. CSc.
Nar. 1956
Je absolventem Fakulty stavební ČVUT v Praze. Působí v Ústavu pro hydrodynamiku ČSAV, je vedoucím oddělení hydrologie a životního prostředí a věnuje se hydrologickým tokům v systému půda-rostlina-atmosféra. Je aktivní v řadě mezinárodních organizací. TESAŘOVÁ, Marta, prof. RNDr. CSc.
Nar. 1942
Svoji vědeckou činnost zaměřila na oblast půdní mikrobiologie nejprve v Botanickém ústavu AV ČR, poté v Ústavu půdní biologie AV ČR v Českých Budějovicích a od roku 1991 na Mendelově univerzitě v Brně. Věnovala se zejména studiu půdních mikroorganismů a jejich významu pro koloběhy prvků v ekosystémech, interakcemi mezi půdními mikroorganismy a vlivem antropogenní zátěže na půdu a na půdní mikroorganismy. TOMAN, František, prof. Ing. CSc.
Nar. 1950
Absolvent oboru Zemědělské meliorace, habilitoval se v oboru Meliorace a ochrana půdy. Je profesorem pro obor Tvorba a ochrana krajiny. Publikoval řadu vědeckých a odborných prací, řešil výzkumné projekty se zaměřením na problematiku eroze půdy, pozemkových úprav a krajinného inženýrství. TOMÁŠEK, Milan, RNDr. CSc.
1933 – 2006
Ve své práci se zaměřoval na půdní systematiku a geografi i, půdní klasifi kaci, mapování, výzkum faktorů půdotvorných procesů. ÚLEHLOVÁ, Blanka, RNDr. DrSc.
1927 – 2018
Zabývala se půdní mikrobiologií, a to hlavně z ekosystémového hlediska v travinných ekosystémech. Její práce směřovaly do jednotlivých částí koloběhu dusíku, dekompozice organické hmoty a toku energie v ekosystémech. VACULÍK, Rudolf, prof. Ing. DrSc.
1927 – 2003
Po dobu své aktivní činnosti se věnoval výuce zemědělského půdoznalství a svoji vědeckovýzkumnou činnost zaměřoval na problematiku půdní genetiky a procesy zkulturňování půd. VÁCHA, Radim, doc. Ing. Ph.D.
Nar. 1967
Působí ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy, externě přednáší na ČZU v Praze. Ve VÚMOP zastával pozici náměstka pro výzkum a vývoj, nyní je ve funkci ředitele. Zabývá se problematikou ochrany půdy, především kontaminací půd rizikovými prvky a perzistentními organickými polutanty. Je členem předsednictva ČAZV a předsedou Vydavatelské rady vědeckých časopisů ČAZV. VALIŠ, Stanislav, doc. Ing. CSc.
1928 – 2004
Odborník ve vědních oborech hydromeliorace, pedologie a klimatologie. Zabýval se dynamikou půdní vlhkosti v rámci řešení problematiky hospodaření s vodou, jeho specializací byla úprava vlhkostního režimu při vlhkostním stresu, a to jak při odvodňování zamokřených půd, tak v rámci závlahového režimu vlhkostně defi citních půd. VALLA, Miloš, doc. RNDr. CSc.
1932 – 2012
Hlavním oborem jeho výzkumné činnosti byla půdní chemie, zejména chemie půdních organických látek, studium vazeb humusových látek s jílovými minerály, sledování sorpce pesticidů na humusové látky, výzkum půdních koloidů, půdní struktury a mineralogie jílových minerálů. Šest let působil v Alžírsku, kde přednášel na univerzitě v Tlencenu a účastnil se mapování místních půd. VÁŠA, Jiří, Ing. DrSc.
1927 – 2015
Významný hydrolog a hydropedolog. Působil nejprve na ČVUT, poté 35 let ve Výzkumném ústavu vodohospodářském (1954 – 1989). Byl místopředsedou československého výboru pro hydrologii a zástupcem Československa v byru Mezivládní rady Mezinárodního hydrologického programu. Byl spoluautorem publikace Retence, pohyb a charakteristiky půdní vody, zavedl metodu stanovení bodu vadnutí. VAŠKŮ, Zdeněk, doc. Ing. CSc.
Nar. 1944
Působil ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i. a na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Zabýval se především otázkou hodnocení půd, vývojem půd a jejich využitím, historií a rozvojem systémů hospodaření na půdě, zajímal se rovněž o otázky související s vývojem klimatu. Je autorem několika populárně-naučných knih. VAVŘÍČEK, Dušan, doc. Dr. Ing.
Nar. 1947
Dlouhodobě působil jako pedagogický a vědeckovýzkumný pracovník na Ústavu pedologie a geologie Lesnické fakulty MENDELU v Brně, později přešel na Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. Zabýval se lesnickou pedologií, dlouhodobě výživou lesních dřevin s navazující hydropedologií, půdní taxonomií, kontaminací zemědělských a lesních půd těžkými kovy a ochranou půd v lesnictví. Je jedním z autorů Taxonomického klasifi kačního systému půd ČR, a dále autor Atlasu lesních půd a dalších titulů. VOGEL, Tomáš, prof. Ing. CSc.
Nar. 1956
Profesor a vedoucí Katedry hydrauliky a hydrologie na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Věnuje se hydrologickým tokům v systému půda-rostlina-atmosféra. Působil rovněž jako vědecký pracovník ve VÚMOP v Praze a na katedře matematiky Přírodovědecké fakulty UK. Během působení na univerzitách v USA se věnoval vývoji simulačních modelů rovnice proudění v půdním profi lu a simulačního modelu preferenčního proudění v půdě. VOPLAKAL, Karel, Ing. CSc.
Nar. 1936
Působil ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy, zabýval se problematikou obsahu živin v zemědělských půdách, především se zaměřením na frakcionaci fosforu. VRÁBLÍKOVÁ, Jaroslava, prof. Ing. CSc.
Nar. 1939
Na Fakultě životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem přednáší problematiku pedologie a ochrany půdního fondu a dále se zabývá rekultivacemi a revitalizacemi krajiny po těžbě hnědého uhlí v Podkrušnohoří. VRÁNA, Karel, doc. Ing. CSc.
Nar. 1941
Na katedře hydromeliorací a krajinného inženýrství Stavební fakulty ČVUT v Praze působil do roku 2017. Jeho hlavním zaměřením v oblasti ochrany půdy bylo matematické modelování erozních a transportních procesů a navrhování opatření k ochraně půdy v zemědělské krajině. Je významným spoluautorem matematického simulačního modelu povrchového odtoku a eroze SMODERP, který je i dnes dále rozvíjen. WOLDŘICH, Josef, prof.
1880 – 1937
Profesor geologie na MU v Brně a na ČVUT v Praze. Přednosta Státního geologického ústavu. Prováděl terénní výzkumy, studoval podzemní vody a minerální prameny a je autorem mnoha geologických map. YAALON, Dan H., prof. Ph.D. Dr. h. c.
1924 – 2014
Izraelský pedolog s českými kořeny. Narozen v Uherském Hradišti, světově uznávaný odborník se zaměřením na půdní genetiku, geografi i půd, paleopedologii a historii půdních věd. Prezident (1977 – 1987) a víceprezident Paleopedologické komise IUSS. Profesor pedologie na Hebrejské Univerzitě v Jeruzalému. Za přínos pedologii oceněn Sartonovou medailí na univerzitě v Gentu (2000) a Dokučajevovou medailí ISSS (2010). Čestný člen ISSS a řady dalších profesních organizací v USA, Velké Británii, Německu a Rusku. ZÁHORA, Jaroslav, Ing. CSc.
Nar. 1961
Vysokoškolský pedagog, který působí na Ústavu agrochemie půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin Mendelovy univerzity v Brně. Zabývá se půdní mikrobiologií a kvalitou a zdravím půd. Řeší problematiku koloběhu dusíku, atmosférické zátěže a vstupů minerálního dusíku do půdy, záchyt amonného a nitrátového dusíku v půdě. ZAVADIL, Jan, prof. Dr. Tech. Ing.
1887 – 1966
Odborník v oblasti hydrologie, pedologie a meliorací, profesor VUT v Brně, kde přednášel hydrologii, půdoznalství, vodárenství, stokování, čištění odpadních vod, zřídelnictví a lázeňství. Člen České akademie zemědělské, Státní výzkumné rady atd. ZBÍRAL, Jiří, RNDr. Ph.D.
Nar. 1956
Absolvent analytická chemie na Přírodovědecké fakultě MU Brno působí dlouhodobě v laboratořích ÚKZÚZ a zásadně usměrňuje jejich koncepci a vybavování. Se spolupracovníky opakovaně novelizuje Jednotné pracovní postupy používané laboratořemi, řídí systém externí kvality formou mezilaboratorních porovnávacích zkoušek a spolupracuje v rámci mezinárodní normotvorné činnosti s ISO a CEN. ŽIGOVÁ, Anna, RNDr. CSc.
Nar. 1961
Absolventka Fakulty půdoznalství Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova v Rusku, působila ve Výskumném ústavu pôdoznalectva a výživy rastlín v Banské Bystrici, ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy v Praze, od roku 1995 je na Geologickém ústavu Akademie věd ČR. Zabývá se půdotvornými procesy, mineralogií a morfologií půd, vývojem půd na různých substrátech, vlivem člověka na vývoj půd a klasifi kací půd. Přispěla k tvorbě Taxonomického klasifi kačního systému půd ČR. Seznam významných osobností z oboru je otevřený dalším návrhům a úpravám, které adresujte na e-mail: borivoj.sarapatka@seznam.cz.