12 PŮDA – PŘEHLÍŽENÉ BOHATSTVÍ 1. Půda a hospodařili převážně tak, aby zachovali úrodnou půdu i pro další generace. Na druhé straně odlesňování svažitých půd a následný odnos půdy erozí mnohdy s obnažením skalního podloží lokálně způsobovaly významné až nevratné poškození půdy. Názorný příklad dodnes vidíme např. ve Středomoří (obr. 2). Na území, kde byly lesní porosty zachovány (v současnosti asi 1/3 území ČR), nebyla půda v minulosti vystavena tak zásadním vlivům člověka, jako půda, na které se zemědělsky hospodařilo. Přesto i tyto půdy byly citelně zasaženy, zejména v minulém století masívní depozicí (přenos látek k zemskému povrchu, spad) oxidů síry a dusíku, ale i dalších látek, jako důsledek neřízených emisí průmyslových podniků. Změny chemismu lesních půd měly za následek chřadnutí lesních porostů a v nejvíce zasažených (zejména horských) polohách i jejich úhyn. Depozice síry byly sice prakticky eliminovány, u dalších látek ale přetrvávají. Kromě toho dochází k postupným změnám chemismu již několik století jako důsledek zakládání smrkových monokultur v nevhodných podmínkách (nižších nadmořských výškách). U těchto nestabilních lesních porostů pak negativní dopady na půdu vygradovaly na rozsáhlých kalamitních holinách, které vznikly následkem sucha a invaze kůrovce. Negativně se na kvalitě lesních půd podepisuje i vliv intenzivního hospodaření a těžké mechanizace, která způsobuje utužení půd, erozi a lokální kontaminaci. K zásadním změnám v hospodaření na zemědělské půdě začalo docházet v době vědecké revoluce až po vzestupu průmyslové revoluce Obr. 3. Rozorávání mezí za účelem kolektivizace zemědělství a vytváření velkých lánů. (Foto: ČTK, 1950)
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=