PŮDA – PŘEHLÍŽENÉ BOHATSTVÍ 21 2. Vznik a složení půdy Struktura půdy Struktura půdy vyjadřuje seskupování elementárních půdních částic ve strukturní útvary, tzv. agregáty o různé velikosti (mikro- až makroagregáty). Jedná se o přirozený proces, na kterém se podílí vedle minerální frakce i organické látky, koloidy a velmi významná je biologická činnost. Podle tvaru se rozlišuje struktura kulovitá (podle velikosti např. drobtovitá, hrudkovitá), polyedrická, hranolovitá neboli prismatická, sloupkovitá a deskovitá s různě velkými elementy (obr. 14). V rámci kulovité struktury, která je typická pro povrchové horizonty, preferují zemědělci drobtovitou strukturu o velikosti částic 5–10 mm. Obr. 14. Struktura – tvary půdních agregátů. kulovitá sloupkovitá prismatická polyedrická deskovitá Pórovitost Půda není kompaktní hmotou, ale mezi půdními částicemi jsou volné prostory, které nazýváme póry. Těmi do půdy proniká voda a vzduch a jejich celkový objem označujeme pórovitostí. Póry mají různý tvar a velikost, v této souvislosti pak hovoříme o mikropórech a makropórech či o kapilárních a nekapilárních pórech. Kapilární póry jsou důležité z hlediska vzlínání vody v půdě, nekapilární jsou ze značné části zaplněny vzduchem a umožňují vsakování vody a sycení zdrojů podzemní vody. U nestrukturních půd s volným uložením částic (písčité půdy) jsou póry mezi nimi zpravidla větších rozměrů (nekapilární). U strukturních půd tvořených půdními agregáty (spojením elementárních částic) rozlišujeme póry nejen mezi agregáty, ale i uvnitř těchto agregátů. V praxi pórovitost stanovíme z rozdílu měrné hmotnosti (hmotnost půdy bez pórů) a objemové hmotnosti (hmotnost půdy s póry). Udává se v procentech a kvalitní zemědělské půdy by měly mít pórovitost alespoň 45 %. Celková pórovitost zemědělských půd indikuje kyprost, ulehlost a případné škodlivé zhutnění půdy. Nízká pórovitost má za následek narušení vodního režimu, fyzikálních, chemických a biologických vlastností půdy.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=