PŮDA – PŘEHLÍŽENÉ BOHATSTVÍ 31 3. Život v půdě organických látek z kořenů a kořenových výměšků je relativně malý, se bude hromadit nadzemní opad na povrchu půdy, protože v kyselém prostředí chybějí žížaly, které by rostlinný opad zatahovaly do půdního profilu, a je celkově redukována půdní makrofauna. Vytvářejí se tak nadložní formy humusu. V luční půdě nadzemní opad tvoři zhruba čtvrtinu celkového rostlinného opadu, má příznivé složení a v půdách se hojně vyskytují žížaly. Ty zatáhnou nadzemní opad do půdy, kde se promíchá s půdou a tvoří se tmavý a bohatý povrchový půdní horizont. V orné půdě je většina nadzemních částí rostlin odvezena s úrodou a dominantním vstupem jsou podzemní části rostlin a exsudáty. Kromě toho jsou nadzemní části zapraveny do půdy při jejím obdělávání a povrchová opadová vrstva se tak netvoří, přestože jsou mechanickým narušováním redukovány žížaly. Organický materiál je postupně zpracováván půdními organismy, z nichž každá skupina má svou specifickou funkci (obr. 21 a 22). Živočichové jej rozmělňují, částečně tráví, zatahují do hlubších vrstev a předpřipravují ho pro mikroorganismy. Ty takto předpřipravený materiál, ale i jakýkoliv jiný organický materiál, kolonizují a využívají ve svém metabolismu. Materiál zkonzumovaný edafonem, živočichy i mikroorganismy, je využíván ke stavbě jejich těla a v energetickém metabolismu, tj. v procesech dýchání. Ta část potravy, použitá ke stavbě těla, je přeměněna na organické látky, je transformována, zůstává v půdě a po odumření organismů a jejich dalším rozkladu postupně směřuje k tvorbě stabilnějších humusových látek, jak ukazuje obr. 24. Ta část organických látek, která je využívána v procesech dýchání, se přeměňuje na oxid uhličitý, který se uvolňuje z půdy a mluvíme o dýchání půdy neboli mineralizaci. A protože potrava má jen málokdy stejný obsah živin (uhlík, dusík, fosfor) jako tělo edafonu, musí to organismy řešit třemi možnými způsoby, které se pak odrážejí v obsahu živin v půdě: Dusík a fosfor jsou v nedostatku v poměru k uhlíku a organismus konzumuje potravu v nadbytku: přebytek organických uhlíkatých látek vyloučí v exkrementech nebo extracelulárních metabolitech (např. býložravci, destruenti). Dusík a fosfor jsou v nedostatku a organismy si vypomáhají příjmem minerálních živin z prostředí: to je případ mikroorganismů, které mohou soutěžit o živiny s rostlinami. Dochází pak k imobilizaci živin v půdě. Dusík a fosfor jsou v nadbytku a pak je organismy vylučují do půdy: jsou k dispozici rostlinám; mluvíme o mineralizaci. Mikroorganismy jsou v tomto procesu velmi významné a David Jenkinson je v 70. letech 20. století přirovnal k oku jehly, kterýmmusí projít veškerá
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=