32 PŮDA – PŘEHLÍŽENÉ BOHATSTVÍ 3. Život v půdě organická hmota. Významnou roli v dekompozici hrají i extracelulární enzymy, které jsou do půdního prostředí uvolňovány nejen mikroorganismy, ale i rostlinami a živočichy. Efektivním rozkladem organické hmoty ale role mikroorganismů nekončí. Na rozdíl od živočichů dokáží redukovat či oxidovat minerální formy dusíku nebo dokonce fixovat atmosférický dusík a tím ovlivňují jeho obsah v půdě. Fixace vzdušného dusíku (redukce N2) a jeho přeměna na amoniak nebo organické látky půdy obohacuje. Půdy naopak ochuzuje oxidace amonných forem dusíku na oxidy dusíku nebo molekulární dusík, které z půdy unikají. Podobně půdy může ochuzovat oxidace amonného dusíku na nitráty, které jsou v půdě značně pohyblivé, snadno se vyplaví a ve svém důsledku způsobují znečištění (eutrofizaci) vod. Rychlost rozkladu organické hmoty závisí na biologické aktivitě půdy, tedy množství a funkční diverzitě edafonu, a tím i na těch faktorech prostředí, které ho ovlivňují. Jsou to především teplota, dostupnost vody a kyslíku, půdní reakce, obsah živin, typ vegetace a samozřejmě složení organické hmoty. Naopak stabilizace organické hmoty a její „zakonzervování“ v půdě závisí především na fyzikálně‑chemických faktorech prostředí, z nichž k nejdůležitějším patří prostorové oddělení organických látek od edafonu, interakce mezi organickou hmotou a minerálními povrchy a polymerace. Se zvyšující se teplotou se zvyšuje i aktivita edafonu, ale jen do okamžiku, kdy teplota dosáhne optimální hodnoty. Po překročení teplotního optima se aktivita organismů snižuje, až nakonec umírají. Teplotní optimum v půdě se pohybuje v rozmezí od 15° C do 20° C. Vliv dostupnosti vody a kyslíku spolu úzce souvisí. Čím více je vody v půdě, tím větší podíl pórů Obr. 24. Rozklad a transformace organické hmoty v půdě. (Brady, Weil, 2002) Organická hmota 100 % Biomasa edafon 3–8 % CO2 60–80 % Nehumusové látky 3–8 % Humusové látky 10–30 %
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=