PŮDA – PŘEHLÍŽENÉ BOHATSTVÍ 37 4 Nejběžnější půdy ČR i jiných oblastí světa V různých zeměpisných a klimatických podmínkách a na různých horninách se vytvářejí odlišné půdy. V kapitole 2 byly představeny půdní druhy, které se určují jen podle zrnitostního složení půdy. Půdní typ je daleko komplexnější půdní jednotka, která se určuje na základě výskytu, vlastností a uspořádání jednotlivých vrstev v půdním profilu, tak zvaných půdních diagnostických horizontů, případně na základě specifických znaků. Počet, mocnost, charakter a uspořádání půdních horizontů, které popisujeme na svislém řezu půdou (půdním profilu), mohou být v každé půdě jiné a podle toho jsou pak klasifikovány půdní typy, subtypy a variety. 4.1 Základní rozdělení půdních horizontů a jejich vznik Půdní profil je rozčleněn na základní diagnostické horizonty (obr. 27). Svrchní část profilu většinou tvoří některý z celé řady humusových horizontů (A), které jsou obvykle tmavě zbarvené z důvodu příměsi organické hmoty. Pod ním se u řady půdních typů může nacházet některý z tzv. vnitřních B horizontů. Ty vznikají: buď přeměnou půdní hmoty – např. procesem hnědnutí a tvorbou jílu vzniká kambický (Bv) horizont, nebo přesunem některých půdních složek půdním profilem dolů: při podzolizaci (přesun oxidů železa a hliníku spolu s organickými látkami), při illimerizaci (přesun jílu spolu s na něj navázanými oxidy železa) nebo při soloncování (přesun jílu a oxidů železa v alkalických podmínkách při vysokém obsahu sodíku). Pod humusovým horizontem A (mezi A a B) se u některých půdních typů může nacházet světlejší, ochuzený horizont E (tzv. eluviální), který vznikl ochuzením o složky přesunuté do obohaceného horizontu B (jíl, oxidy železa, organické látky apod.).
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=