38 PŮDA – PŘEHLÍŽENÉ BOHATSTVÍ 4. Nejběžnější půdy ČR i jiných oblastí světa Jinou možností je přítomnost horizontu glejového (G) vznikajícího v důsledku dlouhodobého převlhčení půdy nejčastěji podzemní vodou, kdy dochází mj. k chemické redukci železa a manganu a půda tak získává často až modrozelenou barvu. Hlouběji pod těmito horizonty, nebo v jiných případech přímo pod humusovým horizontem se u většiny půd nachází půdotvorný substrát (C), který vzniká zvětráváním pevných matečních hornin (R); v případě hornin jako např. spraš, písek, slín pak jsou tyto horniny samy půdotvorným substrátem. Vzniká‑li půda z přemístěných materiálů (např. pod svahem), pak hornina, na které se půda vytváří, ale která se svým materiálem na vzniku půdy významně nepodílí, se nazývá horninou podložní (D). V případě půd v nivách vodních toků můžeme namísto horizontů nalézt souvrství půdních sedimentů (M), ve kterém se mohou střídat vrstvy s různou zrnitostí, barvou, obsahem organické hmoty apod. U lesních půd se většinou nad humusovým A horizontem vytvářejí ještě nadložní organické horizonty (O), tvořené převážně organickou hmotou v různém stupni přeměny. Jedná se o opadanku (L, z angl. litter), u níž můžeme rozlišit původní struktury listů, jehličí, větviček apod., drť neboli fermentační horizont (F), kde lze původ rozlišit jen u části materiálu, a měl neboli humifikační horizont (H), kde je původ většiny hmoty již nerozeznatelný. Tyto horizonty mají tím větší mocnost, čím méně příznivé jsou zde podmínky pro činnost půdních organismů (kyselé prostředí, Obr. 27. Obecná struktura půdního profilu. O horizonty A horizonty B horizonty C horizonty (půdotvorný substrát)
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=