VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI ČESKÉ PEDOLOGIE A PŘÍBUZNÝCH OBORŮ MIMO AKTIVNÍ SLUŽBU

ZDENĚK AMBROŽ, doc., Ing., CSc.
1924 – 2013
Na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde působil jako vedoucí ústavu mikrobiologie, se zabýval i mikrobiologií půdy. Publikoval studie týkající se enzymatického půdního komplexu se zaměřením na proteázy. Je autorem vysokoškolských učebnic a studijních materiálů pro výuku zemědělské mikrobiologie.

ANTONÍN ČERVENÝ, profesor Vyššího hospodářského ústavu v Táboře
1835 – 1895
Během svého života se věnoval osvětě na venkově (okolo 1100 veřejných přednášek), prosazoval střídavé hospodářství, pěstování jetelovin a cukrovky. Byl členem Zemědělské rady pro Království české. Bohatá a různorodá byla jeho publikační činnost, z níž je nejznámější monografie o půdoznalectví v našich zemích.

JAROMÍR DAMAŠKA, Ing., CSc.
1928 – 2007
Zabýval se především metodami geneticko-agronomické interpretace výsledků Komplexního průzkumu půd jako předstupně bonitace, dále náměty na zvyšování půdní úrodnosti a využívání půdního fondu, vyhodnocováním polních pokusů a některými problémy využití živin.

JIŘÍ DRBAL, doc., Ing., CSc.
1925 – 1989
Ve své vědeckovýzkumné činnosti se na Vysoké škole inženýrského stavitelství a později na Vysoké škole zemědělské v Praze věnoval pedologii a hydropedologii. Ve svých vědeckých pracích se zabýval významem vody v půdě, její retenci a pohybem.

BOHDAN ERBEN, Ing., středoškolský profesor
1861 - 1941
Těžiště jeho odborné činnosti spočívalo v pedologii a v zemědělském pokusnictví. Studoval hlavně složení půd a pohyb vody v půdě. Výzkumník a praktik, který se zasloužil o šíření zemědělského pokroku.

BLAHOSLAV GRUNDA, doc., Ing., CSc.
Nar. 1926
Na VŠZ v Brně se zabýval průběhem dekompozičních procesů, osídlením a aktivitou mikrobiálních společenstev v lesních ekosystémech. Dále se věnoval humifikaci lesního opadu a kvalitě humusu. Řešil také praktická témata jako např. důsledky odvodnění půdy či problematiku rekultivací.

MILOŠ HOLÝ, Prof., Ing., Dr., DrSc.
Nar. 1924
Na ČVUT rozvinul hydromeliorační obor v moderní inženýrskou disciplínu. Svoji vědecko-výzkumnou činnost věnoval zejména problematice erozních procesů a jejich prognóze moderními simulačními metodami. Důraz kladl na posuzování vodohospodářských a melioračních zásahů na životní prostředí.

RUDOLF JANOTA, vrchní stavební rada Zemědělské rady pro Čechy
1885 – 1945
Zasloužil se o rozvoj oboru po vědecké i praktické stránce a o půdoznalecké mapování. Od roku 1931 byl místopředsedou komise pro použití pedologie v melioracích při mezinárodní pedologické společnosti.

VLADIMÍR JURČA, prof., Ing., DrSc.
Nar. 1928
Na VŠZ v Praze se zabýval klasifikací půd zejména aluviálních, dynamikou půdních vlastností a látkovými toky v půdách. Podílel se na Komplexním průzkumu půd a na zavádění a rozvoji počítačových metod zpracování údajů o půdách.

VÁCLAV KÁŠ, prof., Dr., Ing., DrSc.
1899 - 1978
V Biochemickém ústavu se věnoval zemědělské mikrobiologii, především otázkám mikrobiologie půdy a statkových hnojiv. V třicátých letech působil na ministerstvu zemědělství a v poválečném období pak začal budovat v rámci Výzkumných ústavů zemědělských samostatný ústav zaměřený na zemědělskou mikrobiologii. Profesorem se stal na VŠZ v Brně a v roce 1960 přešel na VŠZ v Praze, kde díky němu vzniklo respektované mikrobiologické pracoviště, které vedl. Patřil k zakladatelům moderní české půdní mikrobiologie

EMIL KLIMO, prof., Ing., DrSc. - nekrolog
1930 - 2016
Profesor lesnické pedologie a geologie a dlouholetý vedoucí katedry na LF Mendelovy univerzity v Brně. Jeho vědecká činnost byla orientována na problematiku půdních procesů v kontextu biogeochemických koloběhů, na půdní acidifikaci, na biodiverzitu a stabilitu lesních půd jako významné složky lesních ekosystémů.

JOSEF KOPECKÝ, prof., Ing.
1865 – 1935
Jako profesor pedologie, klimatologie a meteorologie na ČVUT v Praze a ředitel Státního výzkumného ústavu pro agropedologii a bioklimatologii v Praze se mimořádným způsobem zapsal do rozvoje pedologie nejenom jako pedagog, ale i jako vědec. V roce 1897 sestrojil přístroj pro zrnitostní rozbor půd, který pro svou jednoduchost, přesnost a časovou nenáročnost rozborů byl používán i v zahraničí. Velmi rozšířené byly jeho metody pro určování fyzikálních charakteristik půd zejména pórovitosti, vodní a vzdušné kapacity a jeho klasifikační stupnice pro třídění půd a zemin a stupnice pro určení hloubky a rozchodu drenáže. Je pokládán za zakladatele půdoznalecké kartografie u nás a autorem metody bonitování půd pro účely scelování pozemků. Od roku 1924 byl čestným členem IUSS.

VLADIMÍR KOSIL (GÖSSL), prof., Ing., dr. tech., DrSc.
1898 -1977
První rektor VŠZ v Praze, zabýval se mechanikou a fyzikou půdy, koloidními složkami půdy, genetikou půdy (vznik půdních typů, jejich určování, navrhl genetický systém půdních typů) a mapováním půd. Inicioval a prosadil provedení Komplexního průzkumu půd, jenž se stal základem znalostí o našich půdách a počátkem rychlého rozvoje české a slovenské pedologie.

KAREL KRONTORÁD, doc., Ing., CSc.
1931 - 1974
Docent pro lesnické půdoznalství LF VŠZ v Brně, který svou vědeckovýzkumnou činnost zaměřil na fyzikální poměry půd a vodní režim lesních půd. Půdoznalecký výzkum vždy pokládal za součást výzkumu lesních ekosystémů a za podklad pro praktické lesnické obory. Během své odborné činnosti se podílel na půdním výzkumu různých oblastí severní, střední i jižní Moravy, Beskyd i CHKO Slovenský ráj.

JAROMÍR KUBÁT, Ing., CSc.
Nar. 1944
Ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni se zabýval hodnocením vlivu systémů hospodaření na půdní organickou hmotu a na půdní biotu a její aktivitu. Přispěl k poznání biologické podstaty transformací organických látek v půdě, studoval možnosti využití rhizosferní mikroflóry pro zpřístupňování fosforu a indikace antropogenní zátěže půd.

MIROSLAV KUNST, doc., RNDr., CSc.
1926 – 1987
Významný půdní zoolog, který se věnoval zejména akarologii a specializoval se na skupinu roztočů pancířníků. Od roku 1957 vedl oddělení půdní zoologie Přírodovědecké fakulty UK a od roku 1967 byl vedoucím katedry systematické zoologie.

MIROSLAV KUTÍLEK, prof., Ing., Dr., DrSc. - nekrolog
1927 - 2016
Hydropedolog, který na ČVUT v Praze dosáhl významných vědeckých výsledků při řešení problematiky adsorpce vodních par a nelineárního proudění vody v půdě. Zabýval se bi-modálním a n-modálním rozdělením půdních pórů a důsledky v nenasyceném proudění. V roce 2010 byl prezidentem Václavem Klausem vyznamenán Medailí Za zásluhy III. stupně. Od roku 1998 je čestným členem IUSS.

JIŘÍ LHOTSKÝ, Ing., DrSc.
1927 - 2012
Ve vědeckovýzkumné činnosti ve VÚMOP se zaměřil na zúrodňování zemědělských písčitých půd a na půdy s deficitními vlastnostmi. Vypracoval kritéria pro identifikaci zhutnělých půd a návrh nápravných opatření.

ROSTISLAV LEDVINA, prof., Ing., CSc.
Nar. 1938
Na univerzitě v Českých Budějovicích se věnoval dynamice fyzikálních vlastností půd a změnám, které probíhají při rozdílných způsobech agrotechniky, speciálně při použití bezorebné technologie včetně ekonomiky používaných zásahů.

VÁCLAV LOCHMAN, Ing. CSc.
Nar. 1933
Ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště – Strnady se zabýval problematikou koloběhu vody a zátěžových prvků v lesních ekosystémech, lesnickou pedologií a vývojem lesních půd.

VOJEN LOŽEK, RNDr., DrSc.
Nar. 1925
Pracoval v Ústředním ústavu geologickém, později v Geologickém ústavu AV ČR. V rámci paleopedologie studoval vývoj měkkýšů a jejich datování v kvartéru, z řady jeho knih je možné vzpomenout Zrcadlo minulosti: česká a slovenská krajina v kvartéru či Přírodu ve čtvrtohorách. Zpracoval mapy minerální síly hornin v měřítku 1:200000, jež se zároveň staly pokladem pro kategorizaci půdotvorných substrátů užívanou i v současných klasifikačních a bonitačních systémech.

BOHUSLAV MALÁČ, Prof., Dr.
1899 - 1984
Člen pedologické sekce Zemských výzkumných ústavů zemědělských v Brně. Věnoval se organizování půdoznalství v ČSR. Od roku 1946 profesor pedologie, geologie a petrografie na VŠZ v Košicích.

BOHUSLAV MAŘAN, prof., Ing., DrSc.
1898 – 1962
Pracoval v oblasti lesního půdoznalectví, biochemie a zemědělsko-lesnických meliorací. Zabýval se lesním prostředím, základními problémy lesní produkce a zasloužil se o výzkum ochranných lesních pásů a hydrologii lesa v praxi.

KAREL MAŠÁT, Ing.
Nar. 1932
Věnoval se řízení půdoznalecké činnosti při bonitaci zemědělského půdního fondu, podílel se na vypracování aktualizované metodiky vymezování a mapování bonitovaných půdně-ekologických jednotek.

JAN MATERNA, Ing., CSc.
Nar. 1924
Dlouholetý zaměstnanec Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, specialista na výživu lesních dřevin, později se zabýval sledováním vlivu imisí na lesní ekosystémy a procesy acidifikace lesních půd. Po odchodu z výzkumného ústavu se věnoval uvedené problematice v ÚKZÚZ.

JOSEF MUNZAR, prof., Ing.
1863 – 1926
Hlavní oblastí jeho zájmu na Vysoké škole zemědělské v Brně byla rostlinná výroba a nauka o půdě.

STANISLAV NAJMR, Ing. Dr. tech.
1898 – 1965
Ve VÚRV v Praze se zabýval především otázkami půdního humusu a zvyšování úrodnosti půd.

ANTONÍN NĚMEC, Ing.
1843 – 1929
Přednosta Technické kanceláře Rady zemědělské pro království České, kterou po 25 let úspěšně budoval a řídil (kancelář prováděla meliorační a vodohospodářské práce, zpracovala přes 3 000 melioračních objektů).

ANTONÍN NĚMEC, Dr. Ing.
1894 – 1958
S jeho jménem je ve 30. letech spojena půdní kontrola v lesních školkách. V té době vykonával funkci přednosty tehdejšího Ústavu lesní biochemie a pedologie Státních výzkumných ústavů lesnických v Praze-Dejvicích. Zabýval se degradací lesních půd při různých systémech hospodaření a vlivem monokultur na chemické a fyzikální vlastnosti půd. Syn A. Němce (1843 – 1929).

JAN NĚMEČEK, prof., RNDr., DrSc.
1928 - 2013
Působil jako vědecký pracovník VÚMOP a od 90. let 20. století jako profesor na ČZU v Praze. Jeho mezinárodně uznávaná vědeckovýzkumná činnost byla zaměřena na diagnostiku, systematiku a mapování půd ČR, zastával funkci koordinátora Komplexního průzkumu půd. Podílel se na bonitaci půd, stanovení K-faktoru půdní eroze, věnoval se hodnocení kontaminace půd a její ochranou. Rovněž se zabýval zpracováním materiálů pro půdní mapu Evropy, byl hlavním tvůrcem Taxonomického klasifikačního systému půd ČR a podílel se na přípravě atlasu půd České republiky.

BOHUMÍR NOVÁK, doc., Dr., Ing., DrSc.
1924 - 1995
Ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby Praha – Ruzyně se zabýval mikrobiální transformací půdní organické hmoty a teoriemi humifikace. Specifikoval podmínky, za nichž tyto procesy probíhají a věnoval se vztahům mezi aerobními a anaerobními reakcemi pro dosažení vysoké produktivity humifikace. Pracoval na biologických a biochemických metodách používaných pro hodnocení kvality organické hmoty a pro průběh kompostování.

PAVEL NOVÁK, Ing., CSc.
Nar. 1936
Řešil řadu vědeckovýzkumných úkolů z oblasti genetiky půd včetně klasifikace i kartografie. Zpracovával metodiky a podklady pro normy hydropedologických průzkumů a zabýval se problematikou bonitace zemědělských půd.

VÁCLAV NOVÁK, prof., Ing., Dr. tech., DrSc.
1888 – 1967
Významný půdoznalec, bioklimatolog, průkopník dynamické pedologie. Zabýval se minerální a organickou složkou půdy. Organizátor fenologické a agrometeorologické služby v ČSR. Vytvořil vlastní půdoznaleckou školu v Brně a zasloužil se o rozvoj půdoznaleckého výzkumnictví.

LUBOMÍR PAVEL, prof., Ing., Dr., DrSc.
1927 – 1989
Na VŠZ v Praze se zabýval půdní mineralogií, zejména jílovými minerály. Věnoval se rovněž půdní chemii a organické hmotě v půdě, vypracoval i programy pro zpracování pedologických dat a pro tvorbu matematických modelů simulujících dynamiku půdotvorných procesů. Byl aktivním funkcionářem IUSS a expertem UNESCO pro půdy aridních oblastí.

JOSEF PELÍŠEK, prof., Ing., DrSc.
1909 - 1993
Hlavním oborem jeho vědecké i pedagogické činnosti byla lesnická pedologie, věnoval se však také kvartérní geologii a paleopedologii. Řešil problematiku geneze a klasifikace půd, dynamiky půdotvorných procesů a zákonitosti výškové pásmovitosti lesních půd.

ELIŠKA PODLEŠÁKOVÁ, Ing. CSc.
Nar. 1937
Zabývala se výzkumem fyzikálně-chemických rovnovah, přírodními melioračními hmotami a syntetickými ionexy. Pracovala na problematice zátěží půd rizikovými prvky i perzistentními organickými polutanty.

EDUARD POKORNÝ, doc. Ing., Ph.D.
Nar. 1953
Jako pedolog působil postupně v Agrochemickém podniku v Kroměříži, Výzkumném ústavu obilnářském a na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Výzkumně se zabýval zejména fyzikálními vlastnostmi a kvalitou zemědělských půd, hlavně černozemí. V současné době přednáší o kvalitě půd pro zemědělskou praxi.

FRANTIŠEK POSPÍŠIL, RNDr., DrSc..
Nar. 1927
Vědecký pracovník se specializací na organickou hmotu v půdě, tvorbu, složení, obsahy a laboratorní analýzy humusu v půdě, pochody humifikace a mineralizace. V osmdesátých letech vykonával funkci ředitele Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR.

ALOIS PRAX, prof., Ing., CSc.
Nar. 1933
Jako hydropedolog zpracovával průzkumy pro meliorační akce po celé Československé republice, výzkumně řešil problematiku vodního režimu půd v různých lesních ekosystémech, řada jeho prací pochází z půd lužních lesů. V 90. letech působil jako vedoucí Ústavu půdoznalství a mikrobiologie AF Mendelovy univerzity v Brně.

VLADIMÍR SIROVÝ, Ing.
1927 – 2011
Pracoval především v oblasti půdní chemie, zabýval se metodami laboratorních rozborů a principy hodnocení jejich výsledků pro vědecké, odborné i praktické užití.

FRANTIŠEK SKOPALÍK
1822 – 1891
Byl nejvýznamnější propagátor moderního polního hospodaření ve své době (pěstování cukrovky, vojtěšky, hnojení polí atd.), stál u zakládání zemědělských škol. Už v roce 1857, poprvé v celém Rakousku-Uhersku, prosadil scelování pozemků.

ALFRÉD SLAVÍK, prof., MUDr.
1847 – 1907
Spoluzakladatel a průkopník českého půdoznalství, je považován za prvního českého půdoznalce. Jeho zásluhou byly zavedeny v roce 1890 v kulturně-technickém oddělení české techniky samostatné přednášky z půdoznalství, a to jako první v Rakousku-Uhersku.

LADISLAV SMOLÍK, prof., Ing., Dr. tech.
1895 – 1960
Výrazná osobnost v oborech pedologie, klimatologie a meteorologie. Jeho práce byla založena na experimentálních a výzkumných pracích prováděných v laboratoři i v terénu. Na ČVUT zkonstruoval řadu přístrojů, které pronikly do zahraničí. Pracoval v oboru půdní chemie a zdokonalil laboratorní a terénní metody

LIBUŠE SMOLÍKOVÁ, prof., RNDr., DrSc.
Nar. 1932
Je zakladatelkou mikromorfologického výzkumu půd u nás, který aplikovala pro studium zákonitostí vývoje zejména fosilních půd v kvartéru. Její práce směřují k procesům polygeneze, polycykličnosti a retrográdního vývoje půd. K významným výsledkům jejího výzkumu patří nález kosterních zbytků pleistocenního člověka ve Svitávce u Boskovic.

JAROSLAV SPIRHANZL - DURIŠ, Ing., Dr. tech.
1889 – 1960
Významný a pravděpodobně nejvšestrannější český pedolog 20. století, který se půdou zabýval komplexně. Byl nejen propagátorem půdoznalství a zemědělství, ale také významný kreslíř, překladatel a „básník Českého Meránu“.

JAN STEJSKAL, prof., RNDr., DrSc.
1902 – 1972
Jeho odborným zájmem na ČVUT a později na VŠZ Praha byla zemědělská a lesnická geologie a petrografie. Položil základy vlivu geologických substrátů a reliéfu terénu na zrnitost a vývoj půd. Zabýval se rovněž balneologickými a klimatologickými otázkami.

JULIUS STOKLASA, prof., PhDr., Dr. tech.
1857 – 1936
Významný představitel české zemědělské vědy na přelomu 19. a 20. století, vědec evropského významu. Jeden ze zakladatelů české agrochemie a organizátor zemědělského výzkumu. Těžiště jeho výzkumu spočívalo v objasnění procesů geologického zvětrávání, vlivu oxidu uhličitého na mikrobiální procesy, cyklu fosfátových iontů a jeho vlivu na změnu přístupnosti draslíku a hliníku a na výživu rostlin. V roce 1935 se stal čestným členem IUSS.

ANTONÍN ADAM ŠMÍD, profesor na Hospodářské akademii v Děčíně – Libverdě.
1838 – 1912
Ve své době všestranný zemědělský odborník, jeho hlavní zájem se soustředil na rostlinnou výrobu, ale i na otázky zootechnické.

MARTA TESAŘOVÁ, prof., RNDr., CSc.
Nar. 1942
Svoji vědeckou činnost zaměřila na oblast půdní mikrobiologie nejprve v Botanickém ústavu AV ČR, poté v Ústavu půdní biologie AV ČR v Českých Budějovicích a od roku 1991 na Mendelově univerzitě v Brně. Věnovala se zejména studiu půdních mikroorganismů a jejich významu pro koloběhy prvků v ekosystémech, interakcemi mezi půdními mikroorganismy a vlivem antropogenní zátěže na půdu a na půdní mikroorganismy.

MILAN TOMÁŠEK, RNDr., CSc.
1933 - 2006
Ve své práci se zaměřoval na půdní systematiku a geografii, půdní klasifikaci, mapování, výzkum faktorů půdotvorných procesů.

BLANKA ÚLEHLOVÁ, RNDr., DrSc.
Nar. 1927
Zabývala se půdní mikrobiologií, a to hlavně z ekosystémového hlediska v travinných ekosystémech. Její práce směřovaly do jednotlivých částí koloběhu dusíku, dekompozice organické hmoty a toku energie v ekosystémech.

RUDOLF VACULÍK, prof., Ing., DrSc.
1927 - 2003
Po dobu své aktivní činnosti se věnoval výuce zemědělského půdoznalství a svoji vědeckovýzkumnou činnost zaměřoval na problematiku půdní genetiky a procesy zkulturňování půd.

MILOŠ VALLA, doc., RNDr., CSc.
1932 – 2012
Hlavním oborem jeho výzkumné činnosti byla půdní chemie, zejména chemie půdních organických látek, studium vazeb humusových látek s jílovými minerály, sledování sorpce pesticidů na humusové látky, výzkum půdních koloidů, půdní struktury a mineralogie jílových minerálů.

STANISLAV VALIŠ, doc., Ing., CSc.
1928 - 2004
Odborník ve vědních oborech hydromeliorace, pedologie a klimatologie. Zabýval se dynamikou půdní vlhkosti v rámci řešení problematiky hospodaření s vodou, jeho specializací byla úprava vlhkostního režimu při vlhkostním stresu, a to jak při odvodňování zamokřených půd, tak v rámci závlahového režimu vlhkostně deficitních půd.

ZDENĚK VAŠKŮ, doc. Ing., CSc.
Nar. 1944
Působil ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy, v.v.i a na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Zabýval se především otázkou hodnocení půd, vývojem půd a jejich využitím, historií a rozvojem systémů hospodaření na půdě, zajímal se rovněž o otázky související s vývojem klimatu. Je autorem několika populárně-naučných knih.



Seznam významných osobností z oboru je otevřený dalším návrhům a úpravám, které adresujte na e-mail: borivoj.sarapatka@seznam.cz.